27. července 2012

Máte mrkvovou?

Tento týden se opravdu neodbývám a můžu tím pádem přidávat další a další recepty skoro každý den. Zítra - pokud se pokus vydaří - bude příspěvek zase trochu delší a složitější, takže se dneska nebudu toliko rozepisovat.


Dnes je na jídelníčku: Mrkvová pomazánka a kukuřičný klas

Paní v zelenině měla dneska slušně zazásobený obchod, takže jsem zase pořádně nakoupila. Protože je šikovná prodavačka, koupila jsem krom nektarinek, blum, rajčat, mrkve, česneku a hrušek ještě kukuřičný klas, který mi paní doporučila i s přípravou. Bohužel jsem si nevpomněla vyfotit ho ještě před zpracováním. Vizáž mi totiž připomněla dětská léta, kdy jsme kukuřice kradli na poli a ze šustí vyráběli panenky.

Na večeři pro jednoho:
  • 1 kukuřičný klas
  • kousek másla
  • 1 mrkev
  • tvaroh
  • sůl, pepř
  • citronová šťáva
  • bazalka
  • chléb
Začala jsem od pomazánky. Oloupala a nastrouhala jsem mrkev. Přidala jsem k ní tolik tvarohu, aby se mi spojila dohromady. Podle chuti jsem pomazánku osolila, opepřila a dochutila drobnolistou bazalkou. Na fotce jsou její snítky položené na chlebu. Samozřejmě není problém použít nasekanou bazalku klasickou. Po promíchání jsem pomazánku už jen namazala na připravené krajíčky chleba a mohla jsem začít s kukuřicí.

Kukuřičný klas jsem očistila a odkrojila z něj špičku a patičku. Zabalila jsem ho do potravinářské folie a vložila do mikrovlnné trouby. Příprava trvala asi tak 6 minut na 600W, ale asi bude lepší, pokud si to vyzkoušíte sami. Docela slušně jsem se při testování provařenosti popálila od unikající páry tak pozor! Hotový klas jsem vybalila z folie, potřela kouskem másla a osolila. Aby se mi kukuřice lépe jedla vpíchla jsem do odkrojených boků párátka, za která šla při jídle pěkně držet. Samozřejmě si můžete koupit i takováta napichovátka, která jsou k tomu určená, ale můj styl to, jak už jsem psala někde jinde, není. Improvizace je improvizace.

15. července 2012

Borůvkobraní

Na návštěvě u rodičů jsem mého drahého vzala na exkurzi. Cílem byla jedna z mých nejméně oblíbených destinací dětství - les plný borůvčí. Teď, když už jsem ochotná trochu trpět pro pečení, jsem se tam ráda vrátila. Během hodiny jsme ve dvou nasbírali asi tak 2 litry borůvek, jak byly poctivě obrostlé keříčky a plody velké.

Dnes je na jídelníčku: Piškotový koláč s borůvkami a želatinou


Recept je od mojí mamky, která mi ho poskytla právě proto, že je piškot pevný a nevsakuje se do něho želatina. Nevím přesně, co ze surovin je za těmito vlastnostmi skryto, ale funguje.

Na koláčovou formu o průměru 35 cm budete potřebovat:
  • 2 vejce
  • 150 g polohrubé mouky
  • 120 g cukru
  • 50 g oleje
  • 125 ml mléka
  • 0,5 prášku do pečiva
  • borůvková marmeláda
  • borůvky
  • 500 ml dortového želé

Troubu jsem předehřála na 180 °C. Vymazala a vysypala jsem si koláčovou formu.

Vejce jsem rozdělila a bílky vyšlehala v robotu na sníh. Když byl dostatečně pevný, přesunula jsem obsah mísy misky vedle a stejnou metlou v robotu utřela žloutky s cukrem. Přidala jsem mouku, olej, mléko a prášek do pečiva. Nechala jsem vše promíchat do hladka. Stěrkou jsem opatrně přimíchala sníh a hotové těsto nalila do formy. Pekla jsem cca 30 minut, ale úplně jistá si už nejsem, takže zase do suché špejle.

Vychladlý korpus jsem potřela borůvkovou marmeládou a převrstvila čerstvými borůvkami. Na plotně jsem podle instrukcí na pytlíku rozvařila želé. Po částečném zchladnutí jsem jím zalila ovoce a nechala vytuhnout. Asi jsem ale chladila moc dlouho, protože mi pak bublinky vzniklé mícháním na koláči zatuhly.

Příště bych změnila několik věcí. Použila bych méně želé, aby zůstaly borůvky na povrchu koukat a nebyly úplně "ve skle". Taky jsem dostala od kamarádky super tip takže podmažu ovoce navíc ještě zakysanou smetanou, která koláč trochu více zvláční, což určitě nebude na škodu.

5. července 2012

Polévka dne

Opět tady máme rychlý, snadný a samozřejmě chutný recept. Po návratu z dovolené, kterou jsem zmiňovala v druhém dnešním příspěvku jsme byli natolik upečení z toho vedra tam venku, že jsme neměli chuť večeřet nic těžkého.

Dnes je na jídelníčku: Květáková polévka


Když koupíme květák, většinou ho osmažíme v trojobalu a tím této zelenině zvýšíme kalorickou hodnotu a snížíme její "zdravý efekt". Dnes jsem tedy přistoupila k drobné improvizaci a jala se vařit polévku. Rovnou na začátku vám pyšně sdělím, že jsem za tento nápad a jeho následnou realizaci byla pochválena a tím pádem jsem získala pocit, že bych se s vámi měla o tento primitivní recept podělit.

Na hrnec polévky budete potřebovat:
  • menší květák nebo půlka většího
  • máslo
  • mouka
  • 1 cibule
  • 1,5 kostky bujónu
  • tymián, majoránka, muškátový ořech
  • sůl, pepř
V hrnci jsem na rozpuštěném másle osmahla cibulku do sklovata (jak by řekla mamka) a zasypala trochou mouky. Těžko říci množství, protože to dělám od oka. Cibulovou jíšku jsem ještě chvíli míchala, aby se mouka opekla a chytla barvu. Přidala jsem na malé růžičky rozebraný a omytý květák a dala do varné konvice 1,5 l vody. Když se začala voda vařit, přelila jsem jí do hrnce, a tím výrazně zkrátila dobu přípravy.  Rozmíchala jsem jíšku, přidala bujóny, přiklopila a nechala květák uvařit doměkka.

Když už jsem byla spokojená s uvařeností květáku, dosolila jsem polévku, dochutila bylinkami a nakonec přistrouhala trochu muškátového oříšku. Pokud nemáte rádi kousky, můžete na závěr polévku ještě rozmixovat a dostanete květákový krém. My jsme tentokrát povečeřeli klasiku a ještě zbylo na zítra.